Lucemburkové a Karel IV.
24. 5. 2009
Lucemburkové a Karel IV.
Po smrti Václava III., posledního mužského potomka z rodu , se v čele státu vystřídalo několik králů, ale žádný z nich si nezajistil pevné postavení. Část šlechty a opatů nespokojených s vládou Jindřicha Korutanského zosnovala státní převrat. Se souhlasem císaře Jindřicha VII. krále sesadili. Císař svolil ke sňatku svého syna Jana s dosud neprovdanou sestrou posledního přemyslovského krále - Eliškou. Českým králem se tak v letech 1310 a 1346 stal Jan Lucemburský.
Svého prvorozeného syna Václava, budoucího císaře Karla IV., dal na vychování ke královskému dvoru ve Francii. Václav se ještě za vlády svého otce stal markrabím moravským a později i římským králem. Hlasoval pro něj i jeho otec jako český král. V tu dobu byl Jan Lucemburský již úplně slepý, ani to mu ale nezabránilo zúčastnit se roku 1346 bitvy u Kresčaku na straně francouzského krále. Bitva svedená na počátku tzv. stoleté války skončila velkým vítězstvím Angličanů. Mezi padlými byl i Jan Lucemburský. Zraněn byl také jeho syn Karel, naštěstí pro země Koruny české ne vážně.
Karel IV. byl již při nástupu na trůn zkušeným politikem. V roce 1344 dojednal s papežem Klimentem VI., který býval ve Francii jeho učitelem, povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Poslední biskup Arnošt z Pardubic se stal prvním arcibiskupem. Dne 7. dubna 1348 vzniklo nejstarší vysoké učení ve střední Evropě, dnešní Karlova univerzita. Založena byla jako celoříšská, tj. pro studující z celé říše, takže v jejím vedení měly převahu cizí národy. Karel IV. nechal vystavět Nové Město pražské, Karlův most spojující v Praze Staré Město a Malou Stranu, započal gotickou přestavbu chrámu sv. Víta, budoval hrady. Nejvýznamnější je Karlštejn, pojmenovaný po svém zakladateli. Současná podoba svatováclavské koruny, jedné z nejvýznamnějších částí českých korunovačních klenotů, pochází taktéž z doby vlády Karla IV.
V roce 1355 byl Karel IV. v Římě korunován císařem Svaté říše římské, nejvyšším světským titulem. O rok později vydal pro říši Zlatou bulu. Stanovil v ní, že ke zvolení římského krále stačí prostá většina kurfiřtů. Český panovník mezi nimi zaujímal první místo a český trůn byl oproti ostatním světským kurfiřtstvím dědičný i po přeslici - na český trůn mohla tedy usednout i dcera panovníka.
Karel IV. se snažil předcházet napětí a rozbrojům se šlechtou. Dovedl i ustoupit. Když v padesátých letech vypracoval zemský zákon Maiestas Carolina, ve kterém šlechta spatřovala útok na svá privilegia, císař raději prohlásil, že rukopis shořel. Oporou v jeho vládnutí mu byla církev. Za panování Karla IV. rostl postupně její vliv a majetek.
Karel IV. se za svůj život čtyřikrát oženil. Politicky motivované svatby uzavíral s cílem dosáhnout územních zisků nebo posílit své mezinárodního postavení. Je autorem vlastního latinsky psaného životopisu Vita Caroli. Pro jeho přínos české státnosti a význam, který zaujímá v českých dějinách, mu náleží přídomek Otec vlasti
pochvala
(maja, 22. 6. 2009 12:04)