Dějiny Pitcairnových ostrovů
Dějiny Pitcairnových ostrovů sahají až k prvnímu osídlení Polynésany v 11. století, kteří se prokazatelně trvale usadili na ostrovech Henderson a Pitcairn, kde vybudovali prosperující společnosti. Polynésané se na ostrovech udrželi přibližně čtyři staletí a poté z ne zcela známých příčin ostrovy opustili. Prvním Evropanem, který se vyskytl v oblasti Pitcairnových ostrovů, byl Portugalec ve španělských službách Pedro Fernandes de Queiros, který objevil a pojmenoval dva z ostrovů; není však zcela jisté, které. Během 17. a 18. století byly postupně objeveny a pojmenovány všechny čtyři ostrovy: Oeno roku 1606 Pedrem Fernandesem de Queiros, Pitcairn v roce 1767 Philipem Carteretem (možná však již Pedrem Fernandesem de Queiros), Ducie roku 1791 Edwardem Edwardsem a Henderson v roce 1819 Jamesem Hendersonem (též však možná již Pedrem Fernandesem de Queiros).
Poté, co Polynésané z Pitcairnových ostrovů zmizeli, zůstaly ostrovy neosídleny, a to až do roku 1790, kdy byl znovuobydlen Pitcairnův ostrov skupinou britských vzbouřenců z HMAV Bounty a Tahiťany; ostatní ostrovy zůstaly neobydlené. Britové a jejich potomci na ostrově žili v zapomnění až do roku 1808, kdy ostrov objevili američtí velrybáři a v roce 1814 osadníky objevili také Britové. Pitcairnská kolonie se rozrůstala a kvůli přelidnění se osadníci roku 1831 přestěhovali na Tahiti, odkud se však zakrátko vrátili; v roce 1856 osadníci odešli na ostrov Norfolk, kde však většina již trvale zůstala a na Pitcairn se po několika letech vrátil jen zlomek z nich. Od roku 1838 jsou Pitcairnovy ostrovy oficiálně britským územím s vlastní samosprávou, zastupovaným guvernérem na Novém Zélandu. Od druhé poloviny 20. století z Pitcairnova ostrova odchází stále více obyvatel za prací a populace tak na ostrově klesá. Počátkem 21. století se začalo vyšetřovat obvinění z pohlavního zneužívání nezletilých dívek, kterého se měla na ostrově dopustit část mužů, v roce 2004 jich bylo šest odsouzeno, včetně starosty ostrova Steva Christiana.
Oeno
Oeno je malý korálový atol v Tichém oceánu. Patří mezi čtyři Pitcairnovy ostrovy a je z nich třetí největší. Nejvyšší bod dosahuje pouze 4 m. n. m. Oeno byl připojen k Pitcairnovým ostrovům v roce 1938, předtím patřil Velké Británii. Leží asi 141 km od hlavního města Pitcairnových ostrovů, Adamstownu.
Ducie
Ducie je malý korálový atolový ostrov v Tichém oceánu. Patří mezi 4 Pitcairnovy ostrovy, a je z nich nejmenší. Nížiny na Ducie jsou už zaplaveny, takže z moře vystupují jen nové malé ostrůvky. Nejvyšší bod dosahuje pouze 3 m. n. m. Ducie se připojil k Pitcairnovým ostrovům v roce 1902, předtím patřil Velké Británii. Leží asi 535 km od hlavního města Pitcarnových
Henderson
Henderson je skalnatý korálový ostrov v Tichém oceánu. Patří mezi 4 Pitcairnovy ostrovy a je z nich největší. Ostrov je téměř celý porostlý deštným pralesem, ovšem bez stálých obyvatel. Je tu sice dostatek deště, ale nenachází se zde žádná pramenitá voda.
Od roku 1902 patří k Pitcairnovým ostrovům (Zámořské území Spojeného království) a leží asi 196 km od jejich hlavního města Adamstownu.
Ostrov je přírodní rezervace od roku 1988 zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO.
Pitcairn (ostrov)
Ostrov Pitcairn je malý vulkanický ostrov v Tichém oceánu. Je to druhý největší ostrov Pitcairnových ostrovů a jediný obydlený. Na severu ostrova se rozkládá hlavní a jediné město Pitcairnových ostrovů – Adamstown (s přibližně 50 obyvateli).
Ostrov leží v Tichém oceánu, přibližně 5500 km od Nového Zélandu a Jižní Ameriky. Pitcairn objevil 2. července 1767 kadet Robert Pitcairn a od roku 1838 je kolonií Spojeného královtví. Souostroví je poslední kolonií v Pacifiku.
Na ostrově se nachází vyhaslá sopka Pawala. Sopečná půda na ostrově je velice úrodná, dokonce se zde nacházejí tři sladkovodní prameny. Roku 1790 sem připluli vzbouřenci z lodě Bounty (Angličané) společně s pár tahitskými zajatci. Založili zde město Adamstown, loď spálili v zátoce Bounty Bay, a část jejich potomků zde žije dodnes, zbytek emigroval.